Život společnice Můj život

PŘÁTELSTVÍ

Na výlet do Londýna se těším už od Vánoc, po dlouhé době se uvidím se svou kamarádkou, která pracuje také jako společnice. Protože dotaz na téma, jestli se kamarádím s ostatními slečnami, se objevil v minulosti na Instagramu několikrát, rozhodla jsem se, že se k tomuto tématu vyjádřím :-)

Celkem jsem se rozepsala, takže instagramový post by na to nestačil, proto vznikl dnešní článek na blog... Na opravdové přátelství mezi holkama z oboru nevěřím. Nedá se říct, že bych měla vysloveně špatnou zkušenost, ale právě od Belly, což je pracovní jméno mojí známé, jsem o holčičích naschválech, přebírání klientů, pomlouvání slyšela dost. Zachování soukromí a diskrétnost pro mě byly vždycky zásadní, rozhodla jsem se to tedy nepokoušet a setkáním s ostatními slečnami se cíleně vyhýbám. Jak již víte, jako doprovod jsem fungovala a funguji již několik let. Za tu dobu jsem měla mnoho příležitostí setkat se i s jinými dívkami. Buď jsem byla pozvaná na akci, kde bylo víc mužů a více slečen, nebo mi mnoho mých stálých klientů nabízelo, jestli se nechci setkat s jinou dívkou, kterou znají. Vždycky jsem ale veškeré takové nabídky odmítala, přišlo mi to jako nabídnout někomu zbraň nabitou ostrýma a čekat, kdy, kde a jak ji proti vám otočí. Ptáte se proč ?

Ano já jsem přející a pozitivní, ale bohužel v tomhle oboru stejně jako ve fotomodelingu, který jsem měla zlehka možnost poznat, dokáží být holky piraňi masožravé. Je zde spousta lákadel a luxusu, ať již ve formě dárků, destinací kam cestujete, i jakou leteckou třídou tam cestujete, v kombinaci s porovnáváním, kdo má hezčí kabelku, pevnější postavu, delší vlasy atd..... Vím, že jsem kvůli tomuto striktnímu postupu přišla možná o pár zajímavých zážitků, výletů i dárečků, ale na druhou stranu můžu v klidu spát, protože žádná slečna krom Belly nemůže říct, jéé tu znám, s tou jsem byla na meetingu atd....

Svou jedinou kamarádku "z branže" Bellu jsem potkala při jedné z prvních prací. Jednalo se o zakázku přes agenturu. Já vyjukaná, nezkušená začátečnice (tuším, že se jednalo o klienta č. 4 v mém životě) a ona již protřelá, zkušená jsme se sešly jednoho podzimního večera v koupelně hotelu Augustine. Bella převzala situaci do svých rukou, a to doslova... Byla jsem ráda. Klient sice tehdy neměl zájem o lesbishow, chtěl pouze dvě slečny, ale i tak byla celá situace pro mě nová. Bellu jsem obdivovala pro její sebevědomé, přitom přirozené vystupování, perfektní angličtinu, vytříbený vkus, i energii, která z ní čišela. Když mě po akci, pozvala na víno a řekla si o moje číslo, potěšilo mě to, ale nepředpokládala jsem, že se mi někdy ozve. Byla jsem v porovnání s ní tehdy skutečně telátko (začátky, ať už v jakémkoliv oboru, nejsou nikdy snadné :)

K mému překvapení se mi ozvala celkem brzy a nabídla mi setkání, ze kterého sice posléze sešlo, ale začaly jsme si psát... Dnes už chápu, že jsem se jí tak trošku hodila. Měla spoustu stálých klientů, které chtěla potěšit něčím novým, a mladá, nezkušená a nezkažená, vděčná holka se jí hodila (pochopila, že nováček jako já stálé klienty nepřebere). A tak jsem se díky téhle sympatické černovlásce dozvěděla spoustu drbů o všech možných místech, podnicích, slečnách a intrikách, které poznala... Než jsem si na ni stihla zvyknout (patřím mezi lidi, kterým dlouho trvá, než si vpustí někoho do života), tak se Bella zamilovala, sbalila všechny své kabelky, hadříky, kraječky a odletěla za svojí láskou. Kontakt jsme nikdy nepřerušily. Při většině cest do britské metropole jsem se snažila mít čas navíc a potkat se s ní. Někdy za mnou přijela na rychlé kafe na letiště, jindy jsme spolu strávily příjemné nákupní odpoledne. Párkrát jsem si pobyt v Londýně prodloužila a přespala zde. Během let se naše situace otočila, její velká láska bohužel nevyšla, ale Bella zůstala v Anglii a potkává místní gentlemany. Já jsem se mezitím rozkoukala, začala mít své stálé klienty, kteří se samozřejmě postupně ptali, jestli nemám kamarádku a nechci ji přivést... Takže jsme někdy její návštěvu Čech spojily i se zastávkou na hotelu za některým z mých přátel :-) V organizaci času a plánování jsem vážně expert :-) O tom, jak probíhá duo, respektive jak probíhat může, napíšu někdy příště.

S Bellou si rozumíme ve spoustě věcí. Máme stejné názory na život, milujeme šminky, hadříky a dobré víno. Rády si užíváme život a náš druhý tajný život je pro obě z nás jenom jednou z částí našeho života, která jednoho dne skončí.

Mám-li být upřímná, a myslím, že Bella to má stejně, i když jsme se o tom nikdy společně nebavily, na naše přátelství má zásadní vliv právě vzdálenost mezi námi.

I ona se po spoustě špatných zkušeností, které zažila v Praze, rozhodla pro diskrétnost a společnost ostatních společnic již nevyhledává. Kromě toho, že každá vypadáme zcela odlišně (což mají klienti právě rádi – black and blond), tak jsme takzvaně na vrcholu byly každá v jiném období, tzn. nemohly jsme si konkurovat, přebírat klienty apod., což si myslím, že je také dost zásadní.

Těžko říct, jestli kdyby jsme se nepotkaly při práci, ale třeba při studiu, by ona jiskra přeskočila a skamarádily jsme se. Každopádně jsem moc ráda, že ji mám, nejenom proto, že mám koho vzít do dua, ale občas je fajn moci si otevřeně popovídat s někým, kdo má podobné zážitky :-)

 

Lucka ♥

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce:  prádlo Lise Charmel kolekce Fantasme a deux - glamour soir

 



Oct 21 2020 07:02:29