Život společnice Můj život

CHANTELLE

Chantelle je francouzská značka, která má více než 130letou tradici výroby spodního prádla. Všechny kousky, které vlastním, jsem dostala. Výrobce se zaměřuje na perfektní nositelnost prádla, to znamená, že střihy skvěle padnou i větším ňadrům. Mottem značky je: „Každá žena by měla mít minimálně jednu podprsenku Chantelle.“


Na fotkách můžete vidět, že jich vlastním hned několik. Ale jak jsem již zmiňovala v úvodu, sama bych si je nevybrala, protože jsou na můj vkus až moc nudné, konzervativní, málo sexy.
Krajková smetanová sada byl dárek od mého stálého finského klienta, který preferuje světlé barvy prádla. Podprsenka sedí naprosto fantasticky, kalhotky mají tvar zvláštních „bombarďáků“, které mně teda vzrušující rozhodně nepřijdou, jsou mi možná i o trošku větší, takže nebýt Instagramu a tohoto článku, nepodívaly by se ze dna šuplíku ven ještě hodně dlouho.


Nemám moc ráda nevyztužené podprsenky, přestože mám umělá ňadra, preferuju plnější látkovou výplň. Sytě oranžový kousek taktéž nebyl vybrán mnou... Dostala jsem ho jako dárek, možná díky své drzosti, při jednom z posledních setkání s novým klientem (jak víte, pomalu končím, takže nabídky na nové schůzky odmítám).
S arogantním britským právníkem Thomasem, žijícím a pracujícím v Hongkongu, jsme si vyměnili několik emailů. Stále nebylo jisté, jestli do Prahy přiletí a setkáme se, proto jsem tolik nekladla důraz na předselekci na základě emailové komunikace... Moc toho nenapsal o sobě, o tom, jak chce strávit čas v Praze, a najednou přišel email, že je ubytovaný v hotelu U Prince...
Setkali jsme se tedy v Black Angels baru okolo 18. hodiny. Předpokládala jsem, že si dáme seznamovací drink a vyrazíme na večeři, Thomas se ale na večeři rozhodně nechystal. Neustále si objednával další a další drinky. Už od první chvíle jsem měla zvláštní pocit, což se někdy stává, ne z každého klienta se může stát váš stálý klient, ne s každým si stoprocentně rozumíte. Snažila jsem se tedy naladit na jeho vlnu a zjistit, co chce. Má intuice i zkušenosti v tuhle chvíli selhaly. Thomas byl nečitelný, neustále vyprávěl historky o sobě, svém pracovním úspěchu, perfektních sportovních výkonech v mládí, při kterých samozřejmě byl také vždycky vítěz, zkrátka pan „jajánek“ a egoman největší (asi vás nepřekvapí, že se při rozhovoru zmínil o tom, že je jedináček, kterého po smrti otce vychovávala matka). Když už do sebe klopil asi 6. dvojitého panáka, zdvořile jsem se ho zeptala, jestli má zájem pokračovat i na pokoj, protože si nejsem jistá, jestli si s takovou spoustou alkoholu užijeme perfektní privátní čas.
Thomas samozřejmě odpověděl „for sure“, supermani mají přece i supererekci... :-) Jak jsem již psala, ne s každým klientem si stoprocentně sednete, takže jsem se rozhodla hrát roli „husičky milé“, co se bude hodně smát a ještě víc obdivovat. Black Angels je jedno z mých nejoblíbenějších míst, živé piano, výborný nápojový lístek, takže se musím přiznat, že jsem si užívala večer a samochvalné řeči svého společníka moc nevnímala... Thomas mluvil a mluvil, seděli jsme tam spolu na tom baru asi 6 hodin, ze kterých přerušil svůj monolog pouze dvakrát a zeptal se mě, co studuju a jaké spodní prádlo jsem si přinesla (v emailu jsem se mu zmínila o své vášni pro kraječky a dotázala se na jeho preference).

Kromě chvalozpěvů se tento britský gentleman začal během večera projevovat jako velká „slibotechna“. Zdůrazňoval, že pokud budeme mít „good time“, určitě navštívíme Maledivy, Seychely, budu ho doprovázet na různé konference a nakoupí mi tolik kraječek od Agenta, kolik budu chtít...

Vždy jsem ke klientům milá, zdvořilá a snažím se na ně naladit. Nicméně i to má své hranice, které však Thomas během večera několikrát překročil. Rozhodla jsem se ho proto něžně upozornit, že rozhodně není první ani poslední Brit, kterého jsem poznala a jenž mi slibuje modré z nebe... Samozřejmě mu věřím, ale uvěřím, až něco ze svých činů zrealizuje (už jsem se setkala s nesčetným množstvím pánů, kteří zkrátka mají velkolepé plány, ale realizace je v nedohlednu, takže dokud nemám letenku či slibovaný dárek před sebou, nevěřím. Jsou muži, kteří se snaží především nezkušené slečny navnadit na možnost budoucích setkání a doufají, že tak získají lepší zážitek ze setkání s nimi).
 
Pianista zrovna změnil repertoár, již lehce veselý Thomas mě vyzval k tanci, předpokládala jsem proto, že si nic z našeho hovoru nebude pamatovat (o hodinu později odpadl do postele přímým skokem ze dveří, aniž by cokoliv ze zmiňovaného „good passion time“ zrealizoval...).

O to víc mě překvapilo, že se při snídani k našemu hovoru vrátil. Zeptal se mě, jakou barvu spodního prádla nemám zastoupenou, čímž mě pěkně zaskočil... Po relativně dlouhém mlčení, protože jsem si myslela, že mám v šatníku opravdu celou barevnou škálu, jsem si vzpomněla na žlutou a oranžovou.
A tak mi při procházce Prahou pořídil tuhle zvláštní svítivou sadu. Abych vůči Thomasovi nebyla nespravedlivá, nepatřil mezi „slibotechny“, jak jsem si původně myslela. Skutečně jsme při procházce zašli do britského butiku AP, ale protože tam ani jednu z barev nenabízeli, skončili jsme u Chantelle (no, kdo by také nosil tuhle popelářskou oranžovou do postele, že?).
Po našem pražském setkání mi několikrát psal, zval mě do různých destinací, kam cestoval pracovně nebo kam chtěl jet upustit páru. Ale mně zkrátka nesedl (ranní kardio, které po svém alkoholovém opojení předvedl, nestojí za zmínku :) ), takže jsme se už víckrát neviděli.



Černou podprsenku a kalhotky klasického střihu jsem kdysi (cca 3 roky zpátky) dostala. Přiznám se, že už nevím od koho, vím jen, že to bylo nějaké krátké setkání v Praze... Každopádně pro ně platí to samé jako pro obě již zmiňované sady, je to nudná klasika, která dobře sedí, ale osobně preferuji tanga a jiný střih podprsenek...

Zato na Juana, který mě při našem prvním setkání obdaroval podvazkovým pásem, nezapomenu. Pojmenovala jsem si ho „pan spisovatel“. Zahrnul mě neuvěřitelným množstvím emailů, psal a psal, ale setkání bylo v nedohlednu, což mě nebavilo...
Dnes už vím, že za tím byla především jeho chabá znalost angličtiny, se kterou mu ve značné míře pomáhal překladač, proto jsem moc nechápala, o jakém podvazkovém pásu píše a co že se mu to vlastně líbí. Myslela jsem si, že je to takový pisálek, se kterým se vlastně nikdy nepotkám, proto jsem mu napsala, až bude znát termín a místo setkání, ať se mi ozve a požadovaný kousek spodního prádla mi doveze, protože pravděpodobně nic podobného v šatníku nemám.
Juan se po pár dnech ozval a pozval mě do Madridu. K mému překvapení na hotelovém pokoji čekal obyčejný černý podvazkový pás a já jsem zjistila, že můj společník umí opravdu velmi špatně anglicky, což způsobovalo všechna nedorozumění v naší komunikaci.



Právě tenhle podvazkový pás je jediný kousek od Chantelle, který pravidelně nosím, doplňuji s ním jiné sety prádla v kombinaci s černými punčochami.

Článek bych vlastně mohla nazvat, co mi " leží ve skříni"  popřípadě "co nenosím", což je vůči značce Chantelle značně nespravedlivé, ale já jsem zkrátka v krajkách rozmazlená a jen tak něco se mi nelíbí, a asi nejsem ještě ve věkové kategorii, na kterou se zaměřují.

Lucka  ♥

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Na titulní fotce:  prádlo Chantelle, župan ze sexshopu



Sep 18 2020 13:53:00