Život společnice Můj život

UKÁZKA Z KNIHY

Slibovala jsem vám ukázku z knížky, kterou jsem přes léto napsala, a protože sliby se mají plnit (nejenom o Vánocích... ;), tak tady je….

JOSHUA

Začínám mít pocit, že to sama nezvládnu. Jedna moje část, ta zodpovědná, nudná, pragmatická Lucie, kterou žádný z klientů nepoznal, má pravdu, je vážně čas skončit. Jenže ta Lucie, která miluje všechno krásné, luxusní a hříšné, ještě končit nechce, to je ta, která se projevovala skrze Dominiku, Charlottu nebo Lindu. Nikdy mě nenapadlo se někoho zeptat, proč si všichni v sex businessu vymýšlejí přezdívky. Nejenom holky, ale i klienti velmi často uvádějí falešná jména, tzv. nick name. Jeline by mi na to určitě odpověděla, znala tenhle svět rozkoše bez limitů podmíněný odměnou v obálce víc než kdokoliv jiný. Stejně jako dokázala prokouknout při focení mě, věděla, co přesně funguje, co napsat nebo ukázat, jak klienty oslovit a zaujmout… Každopádně psychologický efekt toho, že se vydáváte za někoho jiného, je neuvěřitelný. Vytvoříte si vlastní alter ego, máte pocit, že to vlastně neděláte vy, takže si můžete dělat, co chcete. Všechny ty nejskrytější sexuální touhy, na které nechcete ani myslet, nebo chcete, ale raději tu myšlenku nerozvádíte dál, najednou máte možnost realizovat.

Občas, když jsem si oblékala některé svůdné outfity, speciálně různé latexové kousky, už jsem to vlastně nebyla já. Posilněná několika sklenkami jsem neměla problém bičovat, opírat si o Joshuu nohy ve vysokých jehlových podpatcích bez ohledu na to, jaké stopy to zanechá na jeho kůži.

Lucie by to nikdy neudělala. Lucii by totiž ani nenapadlo, že by ji mohlo něco takového bavit, nedej bože vzrušovat. Bez ohledu na ten bláznivý kostel, kam jsme jako děcka museli pořád chodit, tohle je trošku moc i na pražskou, protřelou Lucii.

Ale když jsem si jako Linda pročítala první e-mail, který mi Joshua poslal, ta temná stránka kdesi vzadu řekla, zkus to, proč ne, bude to vzrušující, zažiješ zase něco nového…

Joshua mi samozřejmě tenkrát v tom prvním e-mailu nenapsal, že je velmi submisivní, možná ani sám netušil, co všechno v něm během našich setkání dokážu probudit.

Chtěl si hrát, posunout hranice rozkoše, objevit nepoznané, strávit pár hodin mimo realitu všedních dnů. Slova v e-mailech jsou pořád jen slova, byť se snažíte o sebelepší popis své touhy, nikdy nevíte, kam až vás to zavede při osobním setkání. Muži rádi a často přehánějí. Ale realita je pak trošku někde jinde, než ty chvástavé řeči typu: Mám strašně velké přirození, tak tě na to chci upozornit předem, po svléknutí před vámi pak stojí slabší průměr..... Proto jsem předpokládala, že Joshua bude něco jako Menke, bude chtít vyzkoušet nějakou netradiční praktiku, možná bude chtít odstranit morální hranice a stud pomocí nějaké chemické pilule.

Byť jsem před naším setkáním v Kings Court hotelu v Praze měla už spoustu zkušeností s nejrůznějšími klienty, mé znalosti o submisivní a dominantní roli byly poměrně mizivé. Nejpoddajnější, takže by se dalo říci nejsubmisivnější ze všech, byl Jeremy, upíral na mě své blankytně modré oči, obdivoval mě, extrémně ho vzrušoval pohled na moje nohy ve vysokých podpatcích, a ještě víc ho dostávalo, když jsem se na něj vyčurala. Pořád jsem to brala ale jako něžnou úchylku, která není ojedinělá, mužů toužících zažít zlatý déšť zkrápějící jejich ztopořený penis je spousta.

Joshuova oddanost byla jiná, zbožňoval mě, uctíval mě jako bohyni, klaněl se mi jako své paní, a když jsem mu při našem třetím setkání připnula obojek okolo krku, nastala absolutní extáze, stav naprosté blaženosti a oddanosti. V tu chvíli netoužil po ničem jiném než jenom kráčet jako poslušný pejsek podél mých nohou.

Venčila jsem ho takhle několikrát v pražském hotelu The Grand Mark, což byl bývalý hotel Kempinski. Na tom samém patře, kde jsem kdysi přesvědčovala Borise, že sice nejsem Stella, ale i se mnou jako Dominikou zažije perfektní čas, jsem o pár pokojů vedle, ve dvoupatrové suite venčila Joshuu. Když na čtyřech vycházel po točitých schodech nahoru do ložnice a koupelny, kopala jsem ho do zadku vysokými podpatky. Nejenom on, ale i já jsem byla překvapivě jako smyslů zbavená, vlhká, toužící ho ovládat. Nedokážu říct, co mě tak rajcovalo, jestli pohled na něj, který byl nepříčetně vzrušený a sténal z každého mého zatahání za obojek, nebo ta možnost mít nad někým tak obrovskou moc.

Přišla jsem, možná na kuráž, nejspíš ano, posilněná už několika sklenkami, které vždy rozpustily veškeré zábrany. Joshua mi ochotně podával další pohár s vínem, který jsem vypila, zatímco jsem se převlékala. Žádné kraječky, volánky, punčošky, něžné růžové květinové prádlo, v němž jsem podle klientů vypadala jako svůdný anděl, ale lesklý, černý, upnutý, latexový overal nebo šaty, šněrovací kozačky na vysokém podpatku končící v polovině mých stehen.

Domina Linda, domina Lucie se staženými vlasy, výraznou rtěnkou. Joshua byl jedním z mála klientů, před kterými jsem si nechávala dioptrické brýle namísto kontaktních čoček. Další lekce poslušnosti pro tohohle nezbedného Slovince.

Nevím, jestli mi způsobovalo maximální vzrušení to, že jsem měla pocit zakázaného ovoce, ale po akci jsme vždy oba velmi rychle a hlavně tvrdě usnuli. Kolikrát jsem ještě navlečená v nějakém tom lesklém, upnutém outfitu odpadla do hlubokého spánku.

Joshua to měl podobně. Po tom, co jsem zařvala: „3, 2, 1, stříkej, ty nulo!“, do mě mohutně na povel vyvrcholil a vzápětí odpadl.

Po naší druhé seanci jsem byla tak šokovaná vlastním projevem dominance (na který bych na jednu stranu nejraději zapomněla, na druhou jsem se nemohla dočkat pokračování) i Joshuovou absolutní submisivitou, že jsem sedla k internetu a tak dlouho hledala všemožné informace, články apod., až jsem našla stránky jedné dominy. Ta nechodila okolo, vyhýbala se zbytečným obsáhlým popisům, kterými si můj mozek hledal lepší pojmenování. Popisovala každou praktiku i techniku bez skrupulí, surově, naturalisticky, ale výstižně. „1, 2, 3, stříkej na povel“ je její technika, praktika (nebo nevím, jak to nazvat). Funguje to víc, než jsem si dokázala představit.

Ani jeden z nás neměl nikdy potřebu rozebírat prožité okamžiky předešlé noci, a pokud jsme se potkávali v Praze, vždy jsem se potichounku jako myška vypařila, oželela výbornou snídani i vejce Benedict, a na stole jsem nechala pouze vzkaz „Thank you...“.

Odešla Lucie, ale večer tam řádila Linda. Na svoji obhajobu musím napsat, že nejsem jediná, kdo měl problém si přiznat, co skutečně během těchto večerů proběhlo. Joshua také utíkal, utíkal před tím, přiznat sám sobě touhy předešlé noci, proto raději odcházel dřív, než jsem se probudila. Takhle mě zanechal v Portu, Ljublani i Benátkách. Probudila jsem se sama v obrovském hotelovém apartmá, všude okolo byly poházené bičíky, důtky, pouta, anální gely a samozřejmě dilda. Všechno, co mě o anální rozkoši naučil Menke, jsem pochopitelně hbitě zopakovala,

Zatímco Joshua sténal na vodítku, pomalu jsem do jeho dírky vstrkovala nejrůznější hračky. Čím větší a zajímavější byly, tím více mě miloval.

A nejen on. Formou lásky, kterou si nejsme schopni pojmenovat či popsat mě milovali všichni stálí klienti. Milovali svůdnou, sofistikovanou Lucy, tu krásku v bílém krajkovém prádle, sexuchtivou Lindu, která pomocí modré hračky dosáhla nesčetných vyvrcholení, jež dávala hlasitě najevo. Zbožňovali Lucy v krajkovém prádle, hříšnou holku, která milovala experimenty.

Dobrá milovali, je možná silné slovo, ale vášeň je prudká, výbojná ,rychlá a po chvílí Vás omrzí.  Když s někým strávíte tolik času v průběhu několika let, v součtu by to byly spíše týdny než dny, tak vášeň či okouzlení na to nestačí, musíte  toho dotyčného mít víc než rádi, možná ho vážně svým způsobem musíte milovat, nejenom vy… Ta náklonost musí být vzájemná.

A najednou jim všem mám říct sbohem, na shledanou jednou a provždy, po tom všem. Tohle rozhodnutí musím udělat. Kdysi jsem to slíbila sama sobě. Říkala jsem si, že to nemůže trvat věčně, protože je to tak trošku nereálný život, že celé toto dobrodružství skončí, až dostuduju. Když jsem dodělávala magistra, občas jsem mívala rozporuplné stavy mysli. Jedna část mého já už chtěla skončit. Říkala jsem si, že by bylo fajn se vrátit z pětihvězdičkových hotelů nohama zpátky na zem a více se přibližovat oboru, který studuji. Druhá část mého já, která nakonec zvítězila, měla ještě strašnou touhu cestovat, užívat si a nic neřešit.

Měla jsem pocit, že když skončím, zbytečně se ochudím o spoustu zážitků, dárečků a jednou budu litovat. Zkrátka proč vyskakovat z dobře rozjetého vlaku... Takže jsem to nakonec šalamounsky vyřešila, prodloužila jsem si studium o další tři roky a zároveň začala pracovat pro jednu neziskovku. Jak se říká, „vlk se nažral a koza zůstala celá“ (a to doslova a do písmene). Zodpovědná a pragmatická Lucie se uspokojila tím, že se profesně alespoň trošku rozvíjí, a marnivá, rozmazlená Lucy milující krajky, orgasmy, cestování se spoustou dobrého vína si oddechla, že ještě není konec...

Ale konec už se samozřejmě nezadržitelně blížil. Byť jsem si to nechtěla připouštět, ta samá situace je tu teď znovu. Už není žádné ale, další navazující studium, další důvod nebo výmluva, je čas říct good bye a odmítnout pozvání na všechny ty skvělé meetingy, degustační večeře…

Takže co, najmu si psychologa, nebo kouče ? Stejně jako když jsem začínala chodit do fitka a potřebovala pomoct, jak na to … Přijdu k němu a co mu řeknu? Já jsem Lucie, nejdu sem, protože mám něčeho nedostatek, naopak. Moje příjmy nejsou náhodným dědictvím, já totiž poslední roky trávím spoustu času na hotelových pokojích. Ne, nenechte se mýlit, nepracuji v gastronomii ani v hotelnictví, jsem společnice neboli exkluzivní prostitutka, což je hanlivé označení, byť pravdivé. Pochopitelně poskytuji i sexuální uspokojení, ale předchází tomu čas před a po, proto nejsem prostitutka. A protože nedokážu přestat, tak jsem tady. Vlastně hrozně chci, vím že je ten správný čas, užila jsem si a teď už chci mít víc normální vztah, takový ten obyčejný,  najít si práci, a hlavně chci přestat lhát, na což se těším nejvíc… I když lžu tak dobře, že to ani nepoznáte, těším se, že konečně nebudu  muset všem lhát.

No jo, jenže pak jsou tam nějaké další Lucie, možná to jsou ta má alter ega Charlotta, Dominika či Linda, které nechtějí, a kdyby bylo po jejich, leží se sklenkou vína v krajkovém prádle v orgasmickém opojení na hotelovém pokoji každý den…

To asi ne, co? .................................

 

Lucka ♥

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Latexové šaty na titulní fotce: starší kolekce ze sexshopu

 



Sep 18 2020 12:46:25