Život společnice Můj život

MOJE LÉTO

Moje letošní léto je hodně netradiční. Po X letech trávím téměř veškerý čas doma v Praze. I když je to nezvyk, že místo přebalování kufrů z meetingu na meeting nebo chození po golfových hřištích jsem většinu času u počítače, rozhodně se nenudím. U příležitosti prvních narozenin blogu jsem vám poprvé prozradila, že jsem přijala nabídku od nakladatelství a sepisuji své zážitky do delšího literárního útvaru...

Nad touhle nabídkou, která samozřejmě maximálně polichotila mému egu, jsem dlouho přemýšlela. Důvodů bylo hned několik. Bála jsem se, jak zvládnu skloubit veškeré povinnosti a závazky, které jsem měla již domluvené, se psaním. Také jsem knížku nikdy nepsala, tudíž jsem nevěděla, jak dlouho mi to bude trvat a jestli mě to třeba po několika stránkách nepřestane bavit. Sepsání krátkého článku na blog je něco jiného než tvořit rozsáhlejší práce...Nakonec ale touha po tom, zkusit něco nového, přehlušila veškeré mé obavy a já se pustila do příprav. Strach z nedostatku času na tvorbu i pochybnosti o tom, jestli mě to bude bavit, se poměrně rychle rozplynuly. Už na střední škole jsem strašně ráda psala. Vedla jsem studentský časopis a všechny slohovky pro mě byly, na rozdíl od mých spolužáků, za odměnu, ne za trest...

Největší problém jsem měla s obsahem a názvem. Navazující studium, pro  které jsem se rozhodla, v mém případě obnáší spoustu psaní, takže jsem na to zvyklá, dá se říci i trénovaná. No jo, jenže v takovém případě máte jasně definovanou formu, rozsah a požadavky na daný text... Proto jsou za mě diplomky a bakalářky pro obory, jako je ten, který jsem studovala já „easy-peasy“. Zjistíte si prameny, ze kterých můžete čerpat, vyberete ty vhodné pro vás. Pokud jste pečlivky jako já a začnete práci psát s dostatečným předstihem, vyberete si pro jistotu zdrojů více, a pak to všechno přečtete, nastudujete, zpracujete… Absolvujete pár konzultací, které pokud jste připraveni, nejsou nijak náročné, a vaše dílo je poměrně snadno na světě... Právě proto, že jsem neměla při psaní jakéhokoliv studijního svazku problém, říkala jsem si, že u knížky to bude podobné.

Nebylo... Vůbec to nebylo lehké... Psát blog je celkem snadné, většinou reaguju na vaše dotazy, píšu o věcech, které mě baví a mám je ráda... Články jsem psala buď při čekání někde na letišti, nebo večer doma u sklenky dobrého vína (vzniknou tak rychle, že se nemusím obávat ani ranní kocoviny ;) Původně jsem si myslela, že svoji knížku pojmu v podobném duchu. Ale přece jen blog je blog a kniha by měla být, alespoň podle mého názoru, poměrně dost odlišná. Sama jsem pár knížek, které jejich autoři sestavili ze svých zápisků z blogu či editorialu v časopisech, ani nedočetla, protože mě to nebavilo. Proto jsem byla zase na začátku hledání, jak a o čem knížku napíšu...

A jelikož jsem se celý tenhle rok loučila se svým druhým tajným životem, samozřejmě jsem hodně vzpomínala... Po všech variantách, nápadech a možnostech jsem se vrátila k té první a dílo jednoduše pojmenovala „Můj druhý tajný život“, protože tak o něm mluvím já sama a přijde mi nejvýstižnější. Na rozdíl od blogu, kde víc řeším praktické věci pro denní použití, jako vibrátory, krásné prádlo a kosmetiku, bude kniha jenom o mně a mojí cestě z vesnice, která podle mě není ani na mapě (kecám, samozřejmě tam je), o hledání klientů, o lidech, které jsem potkala, přešlapech, touze dojít na vrchol, vášni, luxusu, zkrátka o všem hříšném, co jsem milovala a vlastně nechtěla opustit...

I když jsem při psaní občas měla a mám lehce nostalgickou náladu, nečekejte řádky psané se zamáčknutou slzou a nádechem patosu... Nebude se jednat ani o červenou knihovnu či romantický příběh. Popsala jsem svůj život za posledních 5 let, plných nespoutaného sexu, cestování, spousty omamných látek, nejenom vína, a krajek... Svůj život bez krásného krajkového obalu, do kterého ho halím na blogu, a samozřejmě bez cenzury, kterou mě limitují sociální sítě. Ne že bych vám nechtěla prozradit, kdy knížka vyjde, ale pořád ještě není dopsaná. Různé pasáže edituji, upravuji, dopisuji, někdy i škrtám, protože některé věci, jak se lidově říká, bych si měla odnést do hrobu a nepublikovat je veřejně :-) Samozřejmě nesedím pouze u počítače, ale golfový bag jsem s lítostí odložila do kouta, protože na pravidelné tréninky ani turnaje nemám bohužel čas (a než hrát nějak napůl, to raději vůbec). Věřím, že to příští sezonu doženu.

Moje letošní léto by se dalo shrnout dvěma přídavnými jmény: PSACÍ (což už víte :-) ) a SVATEBNÍ.

K překvapení mému i mých přátel se několik našich známých rozhodlo do toho „praštit“. Některé k tomuto zásadnímu činu motivovaly výsledky těhotenských testů, jiní to prý plánovali. Každopádně mě to množství oznámení, které jsem v průběhu jara obdržela, lehce zaskočilo. Občas mám pocit, že jsem se teprve včera přestěhovala do Prahy, byť zážitků mám spousty (což si díky psaní knížky velmi uvědomuji), přijde mi, že to hrozně rychle všechno uteklo... Pomalu si začínám říkat, že asi začínám být ... (to slovíčko na S, které ani nechci vyslovit, aby společně s ním nevyskočila nějaká vráska třeba). Vtipkuju samozřejmě. Až mi začnou chodit parte, tak to slovo teprve začnu používat :-)

Od června trávím každý třetí víkend na nějaké svatbě. Já na svatby moc nejsem, je to krásný obřad, ale nerada chodím na hromadné akce. Spousta cizích lidí, kteří mají mnoho zvídavých dotazů, to není pro mě, já mám ráda svůj klid. Samozřejmě si cením pozvání. Chci zažít velký den lidí, které mám ráda. Ale nemuseli by tam mít spoustu těch divných známých, co já neznám, otravných starých mládenců, kteří se se mnou touží seznamovat atd. Co si budeme povídat, jídlo mi taky většinou moc nechutná, já prostě na svíčkovou a vývar s játrovými knedlíčky nejsem. I když oceňuji, že letos ještě nebyla ani jedna šunková rolka s křenem.

Víc než samotný svatební den, kdy vlastně pořád jenom na něco čekáte (než se novomanželé vyfotí, než bude první tanec, než bude krájení dortu), si užívám přípravné fáze, jako pomoc s výběrem svatebních šatů a pak také svatebního outfitu pro mě, protože poslední dobou většina mých elegantních a společenských šatů, které nejsou vhodné na běžné nošení, visí ve skříni bez většího využití.

A nejvíc ze všeho mě baví rozlučky se svobodou, vybírání dekorací a překvapení pro nevěstu. Zatím jsem ještě nikdy nebyla v roli svědka, který by rozlučku celou organizoval, ale o to víc jsem se realizovala právě při vymýšlení dárků. Myslím si, že i když to ostatní netuší :-), mám k tomuhle tématu opravdu hodně co říct, neb málokdo má tak rozsáhlé zkušenosti. Samozřejmě většinou byl výběr společného dárku omezený nějakým finančním limitem, takže jsem musela zapomenout na všechny krásné svatební kolekce, ze kterých můžete vybírat.

Jsem striktní odpůrce darování blbostí, které se stejně nikdy nevyužijí, tjzv. lapačů prachů. Přijde mi, že každá budoucí nevěsta dostane tak pět modrých svatebních podvazkových pásů (aby si nakonec vzala úplně jiný, například od ségry nebo sestřenice, protože, znáte to, máte na sobě mít i něco půjčeného) a deset lízátek ve tvaru penisu, která za pár let zkažená při úklidu vyhodí.  Už jsem o tom tady psala, když jsem kdysi hledala cenově dostupný dárek pro budoucí nevěstu, prosadila jsem si tehdy, i přes lehké protesty ostatních účastnic rozlučky, bílý bodysuit, který se posléze setkal s obrovským úspěchem na svatební cestě. Nechápu, proč se tolik holek overálků bojí, mně přijdou extrémně sexy. A tvrdili to vždy i všichni klienti. Navíc je super, že máte jistotu a trefíte se velikostí.

Abych však svatební víkendy jenom nehaněla, protože na všem si musíte najít něco pozitivního, tak jsem většinu z nich spojila s výletem. Většina mých známých se rozhodla pro obřady v místech, odkud jeden z dvojice pocházel. Jednalo se tedy o mimopražské lokality. Nikdy jsem neměla čas po Čechách výletit (návštěvy Miury, golfu na Karlštejně s klienty nepočítám), takže jsem si vždy pobyt o den prodloužila a odškrtla si z wishlistu návštěvu zámku na Hluboké a především vily Tugendhat, po které jsem už dlouho toužila.

Čeká mě ještě poslední svatba, která tentokrát bude v blízkosti mého rodného kraje. Nějak zvlášť si pobyt u nás doma protahovat nehodlám, myšleno u rodičů, nicméně jsem zjistila, že v okolí jsou v nabídce k pronájmu krásné luxusní sruby, takže zvažuji, že se na pár dní v jednom z nich zabydlím a dopíšu tam svoji knížku.

Jak trávíte letošní léto? Většinou mi posíláte e-maily nebo zprávy s dotazy, tak tentokrát se zeptám já vá :-) Třeba mě některý za vašich tipů inspiruje ke krátkému výletu ještě před nástupem do klasického pracovního procesu.

 

Lucka ♥

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce:  prádlo Lise Charmel kolekce Floraison corail



Sep 19 2020 13:11:01