Život společnice Můj život

50/50 LADIES

Na moje páteční stories mi přišla celkem velká várka zpráv, od těch pochvalných, obdivných až po pár velmi nesouhlasných. Osobně se většinou, když s něčím ve virtuálním světe nesouhlasím nevyjadřuju a snažím se spíš zmiňovat, s čím jsem spokojená, nebo lajkovat co se mi líbí. Nicméně to vůbec neznamená, že s tím mám problém. Naopak jsem ráda za různé úhly pohledu, názory i zkušenosti. I díky tomu, jsem napsala článek, který jsem měla v hlavě už delší dobu, vlastně od zhlédnutí jednoho videa. Pro ty komu můj post unikl (čemuž se nedivím, nešlo o nic super poutavého :-)  v krátkosti objasním. V pátek se v Čr slavil Mezinárodní den spodního prádla, já jsem ve čtvrtek večer pekla banánovou bábovku, což není nic výjimečného, peču celkem často a ráda, hlavně různé zdravější a fitness varianty receptů. Jen tak ze srandy, jsem tu troubu s bábovkou vyfotila a připsala, že každý dobrý skutek musí být po zásluze odměněn s dotazem, jestli tušíte proč peču. Bylo to myšlené jako vtip a upozornění právě na ten den spodního prádla, protože jsem u jeho příležitosti probíhala u mě na profilu soutěž o krásné prádlo z e-shopu Růžový slon. V pátek večer jsem od mého partnera dostala nejenom kytičku, ale i voucher do mého oblíbeného obchodu se spodním prádlem, moc mě to potěšilo i překvapilo. Ne proto, že bych od něj nikdy nic nedostala, jsem moc vděčná, že mám doma pozorného a velkorysého muže a navíc jsem zastáncem toho, že žena má být rozmazlována.

A kytkou s voucherem jsem se Vám pochlubila, s tím že se ta bábovka upéct vyplatila, což byl opět vtip. Pokud bych dostávala prádlo, za každou buchtu, placku či bábovku , co ukuchtím, tak bych si nejspíš obchod s prádlem mohla otevřít :-). Co mě překvapilo, byly právě reakce – několik mužů mi napsalo, že jaký další den jsme si to vymysleli, abychom dostali dárek. Proč by měli zase něco kupovat? Asi měli dotyční ještě nějakou újmu z Mezinárodního dne orálního sexu za náušnice, doufám, že znáte tenhle Valentýnský vtípek. Spousta slečen mi psalo, jako že super, že se mám a jiné psali kéž by.

Takhle já osobně, byť jsem milovnice prádla nepovažuji tento den za významný či nenahraditelný, jen zastávám teorii, že každá záminka pro to, udělat si hezký čas – je skvělá a žádoucí. Nepodívat se můj milý náhodou na IG, tak o takovém dnu rozhodně netuší. Jen mi rád dělá radost, když k tomu má možnost a příležitost, já se snažím o to samé. Dnešní článek nebude o bábovce, ale o tématu, které vnímám jako velmi aktuální. O roli muže a ženy v dnešní době, o požadavcích na dnešní ženy a slečny.

Možná jste tohle video zaregistrovali, možná ne… Ale vzhledem k aktuální situaci mám času víc než kdy dřív. Takže jsem měla čas se inspirovat a nafotit fotku v podobném outfitu a trošku se na téma rovnosti mezi muži a ženami rozepsat, respektive spíš sdělit svůj samozřejmě subjektivní názor. Autorkou originálního videa, kterým jsem se inspirovala je Cynthia Nixon, která jej vytvořila ve spolupráci s Girls.Girls.Girls Magazine. Vkládám sem link. Video je určitě zajímavé, upozorňuje na spoustu věcí, které, přijde mi, společnost přehlíží, mlčky trpí či je bohužel vnímá jako normální stav.

Možná dáno všemi zkušenostmi a zážitky, které mám, vnímám video jako velmi podařené, ale chybí mi tam jedna podstatná část, a to kdo to všechno platí, jakým způsobem se náklady na život v současné společnosti dělí… Za mě podařenější, výstižnější, i když samozřejmě kontroverznější video natočila Švédka žijící momentálně ve Švýcarsku a vystupující na YouTube scéně pod jménem svého projektu School Of Affluence, v jehož rámci inspiruje ženy po celém světě k návratu k ženskosti a eleganci, možná i mnohému jinému – přímo neřečenému :-) Kdo Annu neznáte, tak určitě doporučuju juknout na její profil. Neviděla jsem všechna videa, protože četnost jejích postů je opravdu neuvěřitelná, takže nestíhám, jak víte nejsem zastáncem dlouhého vysedávání před obrazovkou monitoru nebo PC. Rozhodně nesouhlasím se vším (z toho, co jsem viděla, protože já třeba kabelky Neverfullk miluju), co kdy bylo ve videích řečeno. Ale určitě její videa stojí za zhlédnutí, třeba pro praxi anglického jazyka, lepší než sledovat či číst slečny, které se jí snaží obsahem kopírovat.

Ale zpátky k videu. Anna se inspirovala textem, videem, hudbou i stylingem, proto byla po několika dnech od zveřejnění vyzvána, aby své video stáhla, což si myslím, že je velká škoda, takže sem vkládám link na toto video, které si uložila nějaká její fanynka a zveřejnila přes svůj profil, protože u Anny ho už nenajdete. Pokud vás zajímá její vyjádření a reakce na stažení, tak je tady…

Rozhodně se nepovažuju za feministku, ale musím říct, že po dlouhé době jsem narazila na něco, co se mnou tak silně zarezonovalo, jako právě tohle video. Je syrové, realisticky pravdivé, až to bolí. Nejsem zastánkyní naprosté rovnoprávnosti mezi pohlavími, to ale neznamená, že sama sebe chci stylizovat do role hloupé pindulíny, která má akorát plný šuplík krajek a jediné, co umí, je roztáhnout nohy, ale zároveň nepatří do žádné skupiny superhrdinů, takže opravdu nejsem Super Woman, která zvládá vše s úsměvem a ještě čeká doma nachystaná v těch kraječkách.

Největší hodnotou je pro mě osobně svoboda, to, že žiju ve svobodné zemi a můžu se rozhodnout, co chci dělat, studovat, kým chci být a jak chci žít. A přijde mi úžasné, že dnešní doba umožňuje nám ženám právě tuhle možnost volby. Jsou ženy, co netouží po mateřství, které chtějí budovat kariéru, mají touhu ovlivňovat třeba i světové dění, chtějí se realizovat. A stejně tak mi přijde úžasné, že ten, kdo chce, může například zůstat s dětmi doma, věnovat se na plný úvazek rodině, a nemáme tu nějakou povinnou nutnou zaměstnanost, jako tomu bylo v dobách minulého režimu. Je skvělé, že tu svobodu máme, ale přijde mi a setkávám se s tím ve svém okolí, ve společnosti celkově, ale i velmi často ve vašich reakcích, které mi chodí na e-mail, že s tou svobodou a možností volby vlastně neumíme nakládat, máme nereálná očekávání, od sebe i od ostatních a neustálou potřebu komentovat či soudit něčí rozhodnutí a chování.

Proto se mnou video asi tak silně zarezonovalo. Mám známou, která se, jak by uštěpační sousedé řekli, dobře provdala (znám ji spoustu let, takže vím, že to rozhodně nebyl její primární cíl, kdysi se mnou bydlela na koleji a nepoznala jsem skromnější holku upřímně) nikdy neměla potřebu postupovat v kariérním žebříčku či získávat jeden akademický titul za druhým, ale taky nemá potřebu nakupovat každý týden na Pařížské. Má dvě děti, se kterými zůstala doma. Jejich péči a výchově, taky péči o dům a o všechny ostatní majetky, které v rámci rodinného portfolia spravuje, věnuje obrovskou péči a rozhodně se nefláká. A samozřejmě se snaží udržovat, dobře vypadat a být reprezentativní partnerkou pro úspěšného muže, za kterého se provdala, aby třeba neměl potřebu si objednávat takové slečny, jako jsem kdysi byla já. I když ona teda o mne nic netuší. Nalejme si čistého vína, na každého úspěšného a movitého chlapa, si dnes brousí zuby spousta slečen. Ona je spokojená, on je spokojený, nikdo nemá problém – až na okolí, pro které je neustále nazývána i po těch letech zlatokopkou, línou mrchou, která si válí šunky doma, nemakačenkem a fuchtlí. To se neprovdala za žádné zvučné jméno z české business sféry, prostě se má jenom dobře, dobrá o trošku víc.

Taky je spousta žen, které nenajdou naplnění v péči o domácnost a chtějí se vrátit do práce, a jakmile začnou využívat za mě v dnešní době naprosto běžných služeb jako je uklízečka, objednání jídla či občasné pohlídání dětí, tak to jsou kariéristické mrchy, líné macechy, co ani vlastním dětem neuvaří, nebo krkavčí matky, které využívají každé příležitosti odložit svoje dítě na hlídání. To tu vůbec nevytahuju téma, jak dlouho kojíš – protože to je taky takový super tenký led na Instagramu i ve společnosti obecně. Zkrátka mi přijde, ať uděláte v dnešní době cokoliv, nikdy to nebude správně, podle očekávání.

Ale proč bychom měli žít podle něčích očekávání ? Proč vůbec někdo naše chování či volbu hodnotí? Budu ráda, když mi dáte vědět, jak na vás video zapůsobilo. Mně přišlo až krutě reálné a extrémně výstižné, jak velká očekávání jsou na ženy v dnešní době kladena. Samozřejmě si částečně tento tlak vytváříme my ženy samy touhou po dokonalosti (o tom něco vím), ale z velké části na nás obrovské požadavky a nároky vyvíjí okolí.

Protože vím, že můj blog čte i spousta mužů, kteří občas neopomenou okomentovat, že by se i jejich současná či budoucí partnerka měla snažit a mít plný šuplík krajek, sexy hraček a být kdykoliv při chuti na jakékoliv erotické dobrodružství, tak si dovolím zmínit jednu věc pánové, kterou jsem si po celou dobu svého druhého hříšného života velmi intenzivně uvědomovala. Má vaše partnerka čas se na to nachystat? Koupíte jí nějaké krásné prádlo, pánové? Pomůžete jí, aby měla energii a chuť si užít chvilku rozkoše? Nebo už předem, každou možnost či příležitost jak ji potěšit ignoruje, místo sexy krajek jí raději věnujete nějaký spotřebič, který je v domácnosti zrovna potřeba. Odšťavnovač to je sexy dárek, ale co teprve taková žehlička, aby mohla žehlit Vaše košile, to ji nabudí a rozproudí ještě víc …

Co všechno má dnešní žena zvládat ? Vydělávat tolik, aby pánové jí nemuseli kupovat žádné dárky, jasně nebuď moc úspešná - kariéristku nikdo nechce, ale 1/2 hypotéky, domácnost i ty kroužky dětí zaplatit můžeš, to krajkové prádlo si snad taky koupíš sama, abych měl radost. Pochopitelně stihni uklidit, uvařit a měla by jsi jít do fitka, aby jsi nějak v tom prádle vypadala... Samozřejmě lehce přeháním a zároveň doufám, že většina z Vás má opačné zkušenosti. Ale občas mě některé reakce, co dostávám vážně děsí. Neříkám, že muž má být kasička či kreditní karta na vše. Ale přijde mi, že s vývojem společnosti se velmi změnila role muže a ženy, a spousta dnešních mužů je tak trošku ztracená a zapomněli na gentlmenství a pečování o svoji partnerku.

Každá mince má dvě strany. Přijde mi, že spousta lidí chce vidět jenom tu jednu, pochopitelně tu, která se jim zrovna hodí. Den každého z nás má 24 hodin, je jenom na nás, jak je strávíme. Samozřejmě spousta aktivit až tak dobrovolných není, to tak je. Náplň volného času si vybíráme každý sám. Miluju pořádek a čistotu, ale už x let s vděčností využívám služeb paní na úklid, která pečuje o moji domácnost, a já se můžu věnovat věcem, které mě baví. Nevzrušuje mě mytí oken ani mě nepřivádí k vrcholu blaha drhnout každý týden koupelnu Savem, tak to prostě nedělám a raději si někde užívám v kraječkách, což neznamená, že se nestarám o svoji domácnost. I běžné každodenní poklízení zabere spoustu času, hlavně když už pak člověk není v bytě sám, že...:-)

Taky raději místo žehlení chodím běhat, takže i žehlení s radostí přenechávám druhým. Neříkám, že to tak má být, ale mně to tak vyhovuje, já to tak chci, a proto mám partnera, který to vnímá stejně. Nejsem superžena, nemám nejmenší touhu jí být. Ano, chci se zlepšovat, pracovat na sobě, ale pořád jsem Lucka, a ne Wonderwoman či nějaká stepfordská panička. Respektuju potřeby svého těla i mysli, snažím se je následovat. Nelíbí se mi, jaká nereálná očekávání a požadavky má západní společnost, a především muži na dnešní ženy. Proto video Anny sdílím, jsem ráda, že na tento problém poukázala.

Lucka ♥

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OBLEČENÍ na titulní fotce: sako Pietro Filipi, kalhoty Taifun, košile Aeronautica Militare



Sep 18 2020 14:37:34