Život společnice Můj život

1 ROK BLOGU

Dnešní článek na blogu bude výroční, z čehož vyplývá, že i bilanční a zároveň i lehce rozlučkový…Když jsem před rokem začala psát blog o všech svých vášních a zážitcích ze života společnice, žádné velké ambice jsem neměla. Pýřivou a chlubivou část mého já, kterou máme v sobě všichni, samozřejmě mrzelo, že jsem nikdy nemohla (respektive nechtěla) postovat fotky z těch všech skvělých dovolených a úžasných míst, která jsem navštívila. Takže vlastně na závěr svého druhého hříšného života jsem si tuhle touhu splnila otevřením instagramového účtu, který je propojen s blogem…

Vždy jsem ráda psala, celé středoškolské studium jsem aktivně působila v našem gymnazijním časopise (což je asi poměrně vznešený název, takže řekněme ve studentském plátku), který jsem i poslední dva roky vedla... V průběhu vysokoškolského studia jsem vlastně zase zapomněla, co je to psát pro radost o věcech, které mě těší, protože jsem sepisovala jednu seminárku za druhou. Pak přišel čas na delší díla, jako byla bakalářka a diplomka… A protože jsem si studium prodloužila, tak vlastně poslední dva roky píšu pořád…

Na blogování a Instagramu mě překvapilo mnoho věcí. Začnu Instagramem. Mám samozřejmě svůj soukromý profil, na který tedy nevkládám žádné fotky, ale sleduji přes něj své oblíbené bloggery, hledám cestovatelské i gastronomické inspirace… Ale až s profilem, na kterém postuju zážitky ze svého druhého tajného života, jsem pochopila, co všichni na tom Instagramu mají. A že je vážně snadné kouzlu sociálních sítí podlehnout a trávit na nich spoustu času. Naštěstí jsem poměrně organizovaná (moji přátelé by vám řekli přeorganizovaná :), můj pracovní, soukromý i studijní diář je natolik plný, že jsem nikdy neměla prostor propadnout postovací vášni naplno. Každopádně mě neuvěřitelně překvapila velká spousta pozitivních komentářů a ohlasu, kterých si moc vážím. Některé z nich byly od slečen, které mají podobné zkušenosti a zážitky jako já, ale většina z vás, s nimiž jsem si přes Insta nebo blog psala, nemá s profesionálním světem erotiky nic společného. Jen vás bavilo číst zážitky z mého života, zajímaly vás kosmetické a krajkové tipy… Největší ohlasy měly tedy články o hračkách a takové ty trošku víc "spicy"...

Psala jsem to tu již mnohokrát, pro mne Instagram = inspirace… A mně největší radost vždy udělalo, když jsem si mohla přečíst, že jsem skrze svůj profil inspirovala k nákupu hračky či prádla a díky tomu jste měli skvělý privátní čas...Já to říkám pořád, více krajek a orgasmů, hned by se nám na tom světě žilo lépe… Samozřejmě zlehčuji… :-) Ale někdy mi přijde, že komunismus, který udělal z žen dělnice v jednotném oblečení, a dnešní doba zaměřená na výkon, kde by žena měla být stejně schopná, výkonná, úspěšná jako muž, tomu také moc nepomohly… Zapomínáme na ženu, která se ráda hýčká a nechá se hýčkat… Na ženu bohyni, která si užívá život, nebojí se být rozmařilá a pořizovat si občas věci pouze pro radost…

Víte, že jsem optimista. Podle mě je život příliš krátký na to, abychom si ho kazili ještě víc… Být optimistou neznamená nevidět či zavírat oči… V běžném životě i mě samozřejmě potkávají věci, které jsou někdy nemilé, smutné, přicházejí náročné okamžiky. Právě proto je strašně důležité umět si užívat skvělé chvíle tady a teď. Můj nejmilejší klient, po kterém se mi bude nejvíc stýskat, vždycky říkal, že „life is too short.. to drink cheap wine“, a já s ním naprosto souhlasím. Je čas na krásný život, tady a teď.

Když jsem před rokem začala psát blog, netušila jsem, jestli mě to bude bavit pár měsíců, půl roku, rok… Přistoupila jsem k tomu jako k většině věcí ve svém životě, vrhla jsem se do toho po hlavě, pravidelně postovala a psala. S přibývajícími reakcemi od čtenářů mě to bavilo čím dál víc… Ze všech emailů, které mi kdy přes blog došly, byl nejvíc překvapující ten od jednoho nakladatelství... Přišel záhy, pár měsíců po tom, co jsem blog začala psát. Asi nemusím psát, jak mě překvapil. Nevěřila jsem, že jde o reálnou nabídku. Jednalo se ale skutečně o renomované nakladatelství, které mě oslovilo, abych své zážitky sepsala do delšího díla. I když mě psaní moc baví, dlouho jsem váhala. Přece jen napsat krátký post na blog je něco jiného než napsat knížku. Po zvážení všech pro a proti jsem se však rozhodla nabídku přijmout. Je to taková milá, nečekaná výzva, která mi přináší velkou radost.Na druhou stranu je to velký závazek. Víte o mně, že jsem pečlivka pečlivá, vždy jsem byla všude včas, měla nachystané prádlo přesně dle požadavků svého protějšku, zvládla studovat a cestovat přitom po celém světě, a stejně tak chci přistupovat i ke knize, kterou píšu. Dát jí čas a prostor, který si zaslouží, aby se to, jak se lidově říká, „dalo číst“.

Proto jsem se rozhodla blogování, přestože mě to celé, tedy psaní článků a focení, moc baví, lehce omezit… Všechny fotografie, které jsem vám během roku ukazovala, jsem nafotila vždy pro účely konkrétního článku. Nemám moc ráda fotografie z fotobanky, které je dnes tak populární používat, protože mi přijde, že to není autentické. Rozhodla jsem se vám vyprávět příběh o svém druhém tajném životě, tak mi přišlo fér vám ukazovat i věci, které reálně mám, používám a tak dále.

V rámci ročního výročí bych ráda ukončila pravidelné postování jednou týdně a nechala si prostor psát články, jak budu mít chuť a čas. Proto na blogu najdete novou funkci, můžete se přihlásit přes svůj e-mail, kam vám vždy dorazí informace, že vyšel nový článek. K prvním narozeninám jsem blogu dopřála několik dalších drobných úprav. Konečně jsem se také dostala k tomu, napsat vám něco málo o sobě. Pro ty z vás, kteří můj blog čtete pravidelně, to asi nebude nic nového, ale pro nově příchozí je to takové fajn shrnutí...

S tím samozřejmě souvisí i omezení aktivity na sociálních sítích. Během roku, když jsem s vámi sdílela zážitky z cestování a meetingů s klienty, jste se mě hodně ptali, kdy tedy skončím. Mohla jsem samozřejmě skončit hned, ze dne na den ukončit všechny kontakty, které jsem za ty roky nasbírala, mohla jsem to vyřešit slušnou formou a všem poslat „good bye“ email. Na druhou stranu jsem však neměla žádný důvod spěchat. Nemám stálý partnerský vztah, nejsem ani těhotná či jinak limitovaná, takže jsem se rozhodla si ten poslední rok užít, dopřát si tu pomyslnou třešinku na dortu.

A to myslím doslova a do písmene. Když začínáte, nevíte, hledáte. Už jsem o tom psala, je to, jako když farmář hledá úrodné pole, na kterém by zasel. Pak ty kontakty nějakou dobu sbíráte, to je takové období, kdy farmář zalévá, hnojí a snaží se, jak nejlépe umí, aby mu pole postupně přinášelo plody. A mně zkrátka přišla velká škoda to krásně rozkvetlé, hojné pole narychlo opustit. Chtěla jsem si všechny ty plody posbírat, užít. Takže pokud vám někomu mé zážitky přišly hodně nadstandardní, věřte, sklízela jsem dlouhodobou úrodu (mnoho stálých klientů mě nechalo vybrat, do jaké destinace chci na naše poslední setkání letět či co chci dělat ).

Samozřejmě každá sklizeň, a odcházení, má svůj čas. Můj čas odpočítávalo dokončení studia, které se mi, i přes hektické tempo posledních měsíců, podařilo zvládnout, za což jsem velmi vděčná. Letošní léto tak pro mě bude ve znamení velkých změn. Jednak se já a všechny mé krajkové skvosty stěhujeme na novou adresu, takže už nebudou žádné fotky na schodech :-)

Od září se vrhnu do plného pracovního nasazení a konečně zúročím všechny ty studijní roky. Doposud jsem několik hodin v týdnu věnovala práci pro jednu neziskovou organizaci, ale od podzimu mě čeká full time job. Moc se na všechno nové, co mi nástup do pracovního procesu přinese, těším. Do té doby mě čeká ještě pár meetingů, ale už opravdu jenom pár. Daly by se spočítat na prstech jedné ruky.

A snad se mi podaří také dopsat včas již zmiňovanou knížku. Vnímám to jako hezké završení jednoho hodně divokého, vášnivého, nespoutaného období, které mě maximálně bavilo. Nezastírám, že mám tak trošku strach. Je to spousta změn.  

Určitě vám čas od času napíšu, jak se mám,  protože se teď věnuji především psaní knihy, budu vám sem některé její části určitě vkládat , poinformuju vás o aktuálních kosmetických i krajkových objevech…

Jo, a také se chystám randit. Tuhle část osobního života, kterou jsem dosud záměrně omezovala, se chystám vyzkoušet a prozkoumat…

Tak ještě jednou díky vám všem, se kterými jsem si tu během roku psala, četli jste mé příspěvky, vyměňovali jsme se tipy a tak dále. Bylo to skvělých 12 měsíců…

 

Vaše Lucka ♥

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce: body Lise Charmel 



Oct 21 2020 04:47:44