LV

Ta rýmo/chřipkocosi, která mě postihla měla jednu výhodu, byla jsem nucená vyměnit sklenku vína za odporné bylinné ozdravné čaje a být v pelechu. Jsem sice postelový typ, ale v jiném slova smyslu :-), rozhodně mě na celodenní povalování neužije... Byť nemocná, ukousala bych se nudou z nicnedělání... Takže jsem měla čas psát nejenom knížku, ale i články na blog a po dlouhé čas vymyslet i zajímavější úvodní fotku ke článku.... 

Ještě na gymplu jsem si myslela, že na to, abych dostávala hezké dárky, jsem moc obyčejná, moc nezajímavá, že všechny ty kočky, které nosí krásné kabelky, buď musejí mít velmi movité rodiče nebo měli štěstí na opravdu štědré partnery, rozumějte musejí být extra tříd. Dnes samozřejmě tento svůj názor považuju za velice úsměvný. Na druhou stranu kde jinde než doma se máte naučit, jak se muž chová k ženě a co žena může od muže očekávat... U nás na vsi, v kombinaci s pravidelnými návštěvami kostela, se opravdu dárky nehýřilo. Mamka vždycky všem k narozenínám pekla dort a dostali jsme, co jsme potřebovali, což mimochodem považuju za nejhorší věc... Neříkám, že každá rodina si může dovolit spoustu dárků pro děti, ale myslím si, že když má dítě narozeniny, má dostat dárek, klidně jeden, ale dárek... Ne nějaký praktický kousek, který by mu rodiče museli stejně pořídit, typu povinná výbava na výtvarku, povinná četba či zimní bunda (což byl můj nejčastější dárek, protože mám narozeniny v září, tudíž se tím vždycky vyřešil nákup zimního oblečení a obuvi).

A také si nepamatuju, že by maminka kdy dostala cokoliv hezkého od mého otce, myšleno dárek, který by byl čistě pro ni. Obvykle si na svoje narozeniny upekla dort, uvařila pro všechny jako vždy, a pokud to bylo potřeba, dostala takové báječné dárky jako troubu, žehličku, vysavač, mixér nebo třeba také nic. Síla, co? Když jsem se to snažila změnit a přivezla jí třeba parfém, knížku, něco hezkého na sebe a koupila dort, aby ho sama sobě nemusela péct, tak mi stejně řekla, že je to zbytečné a že nemám utrácet. Její myšlení zkrátka už nezměním, ona se rozhodla být služkou všech, i těch, kteří ji o to nežádají, trpitelkou... To, v čem vyrostete, vás výrazně ovlivní, bez ohledu na to, jestli už v patnácti čtete časopisy „na tom lesklém drahém papíru“, jak by řekla moje teta :-) Já jsem samozřejmě po všech těch krásných věcech toužila, ale stále jsem měla někde vzadu v hlavě nastaveno, že to nebude jen tak něco takového dostat (a také jsem si mimochodem tu první kabelku od LV koupila sama).

Protože se pořád ptáte na dárky od klientů, na kabelky, na to, proč nedělám unboxing a tak dále, pokusím se v dnešním článku svůj pohled a zkušenosti nějak shrnout. Každopádně holky začít dělat společnici jenom proto, že chci dostávat krásné drahé dárky, není podle mě úplně nejlepší nápad, i když s největší pravděpodobností spoustu dárků určitě dostanete (mělo by vás bavit i to ostatní, co s tím souvisí :-).

Volně navážu na již publikovaný článek o dárcích, ve kterém jsem zmiňovala, že se mi skutečně osobně nikdy nestalo, že bych přišla na hotelový pokoj a čekala tam na mě překrásná papírová oranžová taška od Louis Vuitton nebo ještě lépe ta v sytějším odstínu od Hermes, vedle toho položená obálka a já jsem za pár hodin odcházela celá šťastná domů... Na druhou stranu pro to, abych dostala nějaký krásný dárek, jsem nikdy nemusela dělat nic speciálního a rozhodně to nebylo od klientů, kteří vyžadovali nejvíce pozornosti, ať už v e-mailové komunikaci, nebo při osobním setkání.

Poprvé jsem to pochopila kdysi ve Vídni. Přijela jsem na meeting, který teda pravda vypadal slibně od začátku. Tony, Anthony – možná se vlastně jmenuje úplně jinak, protože někteří muži si své soukromí opravdu bedlivě chrání – neřešil, že moje letadlo přiletělo do Vídně o dvě hodiny později, protože z hotelu poslal řidiče. Neřešil, že do Vídně obvykle všechny holky jezdí vlakem nebo autem, ale koupil letenku v business class, což je tedy mezi námi na těch 40 minut letu celkem zbytečné, ale aby se neřeklo, tak jsem sklenku šampaňského od letušky neodmítla… Hned na úvod mě vzal nakupovat do butiku Agent Provocateur, protože za chvilku zavíral... Neříkám, že to byl první klient, který mě vzal na nákupy, to rozhodně ne. Ale obvykle nákupy proběhnou (pokud teda proběhnou :-) ) až po ... (rozumíme si) Jinými slovy – pokud za to stojíš a bude nás to spolu bavit, tak tě vezmu nakupovat, protože tě chci potkat znovu…

Stejná situace se opakovala s jiným klientem o pár měsíců později. Prostě se mě při procházce Paříží zeptal, jestli nechci jít nakupovat... Je to ošemetná otázka, protože nikdy nevíte, jak ji dotyčný myslí. Jestli když řeknete ano, znamená to OK, půjdeme nakupovat společně a já to zaplatím, nebo OK, dám ti teď 2 hodiny na chození a nakupování po městě a pak se sejdeme na hotelu. Protože jsem tehdy toužila po pásku, který se mi nedařilo v Praze sehnat, řekl „OK, tak pro něj zajdeme.“ A jak slíbil, tak bylo. Za chvilku jsem se procházela tehdy ještě s hnědou papírovou taškou po Champs-Élysées směrem k hotelu. Takových situací se mi stala v následujících letech spousta a opravdu to nebylo tolik o mně, protože se snažím chovat vždy, jak nejlépe umím. Bylo to o tom, jestli je daný muž zvyklý ženu rozmazlovat a také jestli si to může dovolit.

Jsou muži, především ti starší, jak se říká „stará škola“, kteří jsou zvyklí starat se. Spousta z nich má nebo mělo ženy, které byly celý život v domácnosti a nikdy nepracovaly. Stejnou péči věnovali i dalším ženám v rodině, příkladně, možná až přehnaně, se starali o své dcery, byť již dávno dospělé a vdané... Takový muž vám vždycky koupí dárek, ať už květinu, parfém, hezké prádlo, nebo třeba krásnou peněženku či pásek, takový muž se bude starat o to, jestli vám není na terase restaurace zima, a bude chtít, abyste mu poslala esemesku, že jste po příletu dorazila v pořádku domů.

A pak je spousta mužů, kteří mají stejné možnosti, ale nekoupí vám prostě nic, bez ohledu na to, co s nimi budete sdílet, provádět, jak moc si čas s vámi budou užívat... Nekoupí vám to, přestože budou mít sami krásné oblečení, luxusní auta, prostě všechno top top top... Muži z téhle kategorie, které jsem, což vás asi nepřekvapí, rozhodně nikdy nechtěla potkávat dlouhodobě, nehýří ani pozorností vůči vlastní rodině, jsou to takoví sobci, kteří obvykle bývají nejnáročnější... Dopřejí vám maximálně něco, z čeho budou mít požitek i oni sami, jako sexy prádlo či erotickou pomůcku...

Další kategorií jsou muži, kteří bez ohledu na své postavení, dosažené úspěchy nemají potřebu luxusních statků a dál spokojeně chodí, byť po chodbách pětihvězdičkových hotelů, v džínech a obyčejném tričku. Pánové z této kategorie se dají, v případě, že jsou spokojeni a chtějí vás vídat častěji, celkem snadno naučit na to, že nic nevykouzlí větší úsměv na tváři než například krásná květina, voucher do odchodu se spodním prádlem, již zmiňovaná oranžová taška a tak...

Asi nemusím zmiňovat, v jaké kategorii jsem si vybírala stále klienty a užívala si veškerého rozmazlování od nich. Proto jsem za tu dobu dostala opravdu spoustu krásných dárků, za které jsem vděčná. Pravda, i ty dárky na rozloučenou nebyly vůbec špatné...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mé srdce je už spoustu let věrné francouzské módní značce. Přestože patří mezi nejvíce napodobované, mě to vůbec netrápí a krásné kousky s monogramem i bez něj s radostí nosím. Unboxingu ani fotky celé sbírky se u mě na profilu určitě nikdy nedočkáte, protože si kupuji většinou limitované edice (kromě Neverfull na běžné nošení). Přece jen už vám tady odhaluju poměrně dost ze svého jinak pečlivě střeženého soukromí a troufnu si říct, že některá z mých kabelek by mohla být dobrým poznávacím znamením, pokud bychom se na ulici potkali.

 

Vaše Lucka ♥