Život společnice Můj život

DÁRKY

„Milostivá dámo, můžete mi dát adresu svého nejoblíbenějšího květináře, abych vám mohl poslat tu nejkrásnější kytici?“ „Cartier, pane,“ odpověděla tenkrát Elizabeth Taylor. Tento citát jsem poprvé zaregistrovala právě na výstavě již zmiňované značky šperků na Pražském hradě. Je to odpověď vskutku rozkošná :-) Nevím, jestli když bych se jí inspirovala, by mi přinesla stejné výsledky…
Nezkoušela jsem to, takže jsem šperk od Cartiera nikdy nedostala. Nicméně dárků dostávám spoustu (což z mého Instagramu a blogu víte). Právě minulý článek o francouzském výrobci spodního prádla Chantelle, v němž jsem psala, že se jedná o dárky, které se mi až tak moc nelíbí, vyvolal spoustu dotazů v directu, což mě přimělo dokončit už dlouho rozepsaný článek, který se týká právě dárků, jež dostávám.

V úvodu bych ráda podotkla a zdůraznila, že se jedná pouze o mé osobní zkušenosti. Věřím, že jsou slečny, které se mají mnohem lépe, protože jsou šikovnější, ale také je spousta těch, které se mají mnohem hůř... Já razím heslo: přej a bude ti přáno. S tím, co mám, jsem spokojená víc než dost. Opravdu si velmi vážím veškeré podpory, pozorností i dárků, které dostávám.

Miluji květiny, bohužel je ale moc často nedostávám. Tato kytice, která na mě čekala v Chateau Mcely, byla vážně úžasná… Pokud máte dobrý zrak, napočítáte počet růží odpovídající mému věku, protože se jednalo o předčasný a zároveň rozlučkový dárek k mým narozeninám…

Každý máme samozřejmě jiné požadavky. Je třeba v úvodu zmínit, co už jsem tu několikrát psala, že rozhodně nepocházím z rodiny, kde nás zahrnovali dary. K narozeninám, Vánocům i svátku jsem vždy dostávala, co bylo třeba, takže v balíčkách se pravidelně ukrývaly punčocháče, svetry, tepláky atd. Mnohdy se nejednalo ani o nové kousky, ale různé dědictví po příbuzných.
Naše rodina na tom paradoxně nikdy nebyla tak špatně, abychom museli nosit nošené oblečení, ale pro moje rodiče i veškerý zbytek příbuzných zkrátka vzhled nikdy nebyl priorita, proto nepovažovali za nutné nám kupovat cokoliv nového, módního nebo značkového. Možná proto jsem už od dětství toužila po krásných věcech. Pamatuji si, jak jsem nesnášela všechny ty hadry, které jsem musela nosit.

Pokud se někdo více orientujete ve světě luxusních zahraničních společnic, ale i call girl z agentur, určitě víte, že většina dívek uvádí ve svém biu oblíbené dárky. Požadavky jsou různé, od parfému po kabelky Gucci, boty Manolo Blahnik, prádlo La Perla, nový iPhone...
Jsou samozřejmě i slečny, které mají vztahy založené na principu „sugarbaby“ a muži je rozmazlují kromě pozornosti také a (pouze) dárky. Osobně tento model nepreferuji, mám ráda dohodnuté podmínky před setkáním, které jsou neměnné (nejsme na Instagramu, abych fungovala na principu barteru typu, kup mi kabelku a já... :) Bez ohledu na to, jestli mě dotyčný muž vezme nakupovat, věnuje mi dárkovou poukázku nebo mi po cestě pořídí dárek v duty free. Proto jsou dárky, které dostávám, vždy nad rámec naší dohody.

Moje osobní zkušenost je taková, že při úvodních setkáních muži obvykle nemají žádnou motivaci investovat čas ani finanční prostředky do nákupu velkého dárku pro ženu, kterou neznají... Snad jenom dvakrát nebo třikrát se mi stalo, že mě nový klient obdaroval něčím jiným než parfémem. Povětšinou dárky dostávám až po delším čase od svých stálých klientů. Nebudu zde vypisovat sáhodlouhý seznam dárečků, které jsem v průběhu let obdržela, ale minimálně čtvrtina z mé rozsáhlé sbírky krajek, podvazků a punčocháčů byly dárky. Svůj oblíbený parfémem od Christiana Diora –Poisson jsem si nekupovala již několik let, protože mám vždy doma dostatečnou zásobu. Ostatní pozornosti, které jsem obdržela u příležitosti narozenin nebo Vánoc, bych nezařadila do kategorie překvapení, protože dotyčný věděl, že věc využiju a potřebuju, jako nový set golfových holí, krásnou lyžařskou bundu od SportAlm, nový iPhone či kabelku od Lojzíka, po kterém jsem toužila, nebo profesionální kávovar do mého bytu.

Je to ukázka toho, že dotyčný si našeho času váží a jsem pro něj speciální. Pokud se s někým znáte dlouho, dohoda je samozřejmě snazší. Není problém se zmínit, či někdy dokonce (v mém případě velmi často :) poslat link s konkrétní věcí, u mě se jedná buď o prádlo, nebo kosmetiku, po které zrovna toužím, a mé přání bývá velmi rychle splněno.

U všeho je třeba zmínit i druhou stranu mince. Občas mi někdo psal, že vše na mém blogu zní pohádkově, že musím lhát a nemůže „být vše tak perfektní“. Věřte mi, může, je to ale o přístupu. Nikdo nebude chtít potěšit či obdarovat protivnou, namyšlenou, arogantní holku (nebo já takové muže alespoň neznám :) ).

Jakou energii pošlete, taková se vám vrátí. Je to snadné, snažím se být všude včas. Když něco nevyjde, jak má (meeting se přesouvá, někde čekám atd.), nebrblám, nekňourám, snažím se vše řešit v klidu (o tom už jsem mimochodem psala), netrávit celý čas meetingu na telefonu, sledovat bedlivě délku setkání na minutu ( to dělají prostitutky/ call girl, že přijdou na 2 hodiny a přesně za 120minut ne - li dříve odchází z pokoje) a hlavně být vděčná. Mnoho mužů například překvapilo, že děkuji za pozvání na výbornou večeři, nemusí mě na ni zvát, mohou si mě objednat až později rovnou na pokoj. Snažím se, zjišťuji preference, ale i skryté touhy dotyčného, aby náš společný čas byl perfektní, nejenom ten privátní :-) protože pak je perfektní i pro mě....

 A to jsou přesně ty maličkosti, díky kterým se pak mám tak dobře, jak se mám :-)



Jul 16 2020 13:04:05