Život společnice Můj život

THIS IS THE END .......

Že je konec, jsem si pomyslela dnes hned dvakrát. Poprvé při pohledu na svůj krém na ruce a podruhé po přečtení emailů od stálého klienta.

Se stálými klienty je to komplikované. Je to, jako když se zamilujete. Růžové brýle postupně opadávají, s tím rozdílem, že tyto vztahy mají jiná pravidla. Nemáte na čem budovat, protože žádná budoucnost není a vztah jednoho dne skončí. Je jen otázka, jak rychle..........To je přesně případ Igora. Setkáte se poprvé, je to vzrušující, přeskočí jiskra. Přichází druhé, třetí setkání, při kterém se o sobě dozvídáte spoustu nových informací, těšíte se na toho druhého, zjišťujete jeho sexuální preference, experimentujete… Zkrátka jako na začátku každého jiného vztahu. Těšíte se na toho druhého a máte pořád co objevovat.

Po čase přijde návrh na společné strávení i delšího času. Je to taková první zkouška, jestli spolu vydržíte, budete si mít co říct… Dovolená se opravdu pouze prosouložit nedá, musí tam být nějaký program mezi, že? A po návratu si buď poděkujete za společně strávený čas a pravidelné setkávání skončí, nebo dovolená dopadne na výbornou, nicméně vztah se překlopí do trošku jiné podoby – už o sobě všechno víte, pohybujete se na mnohem osobnější rovině, je velmi těžké se vzájemně překvapit… Mám-li být upřímná, opadá jak moje, tak i klientova snaha na nějaké sexuální experimenty. Zkrátka víme, jak si to dobře udělat, co má ten druhý rád, na co se neptat, kam půjdeme na večeři… Stereotyp začíná, a jak dlouho může fungovat, záleží především na něm. Já mám stereotypy, které mi vyhovují, velmi ráda…

Obvykle po čase přichází fáze stagnace. Dárky ubývají, ale přibývají klientovy nároky. Chce si psát, volat, trávit víc času za stejných finančních podmínek. V ještě horším případě se zamiluje.O mužích, kteří propadli kouzlu mých blankytných očí i ostatních předností, bych mohla napsat román a pravděpodobně by nebyl problém přidat pokračování. Když jsem začínala jako společnice, udělala jsem pár chyb. Setkávala jsem se po delší době s klienty, kteří mi byli sympatičtí, za nižších cenových podmínek a přistoupila na styl, jsme kamarádi, budeme si psát SMS, jezdit spolu na dovolené atd., tak přece ti nebudu dávat stejné podmínky jako na začátku. Ale po čase jsem zjistila, že se akorát obírám o čas. Zájem každého muže stejně po čase opadne, ať platí částku plnou, nebo sníženou. Není proto důvod netrvat si na své ceně…

To je jeden z důvodů, proč se stále setkávám s novými klienty. S těmi stálými je to jako na houpačce. A proč jsem dnešní email přirovnala ke krému na ruce? Je to stejné. Když si koupíte nějaký nový produkt, máte pocit, že je tam toho spousta, že vám vydrží hrozně dlouho. Také že vás bude dlouho bavit. Záleží jen na vás, jak rychle na to tlačíte a jakou máte spotřebu, ale vždycky se ocitnete ve fázi, že už toho prostě z té tuby víc nevymáčknete…

Hydrataci rukou vyřeším návštěvou svého oblíbeného Clinique obchůdku v Palladiu a místo v diáři, které mi zbyde po našich pravidelných wellness víkendech s Igorem, obsadím někým novým. Nejspíš dám šanci tomu sympatickému Španělovi, který mě od našeho setkání před 14 dny bombarduje emaily. A budu doufat, že víkendový pobyt rapidně zlepší jeho postelové výkony. Jinak to bude jeho první, ale zároveň i poslední víkend se mnou.



Aug 09 2020 01:47:06