Život společnice Můj život

OUTFITY

Co na sebe, je problém, který běžně řeší asi každá žena. Co na sebe na meeting, je otázka, s níž se dříve potýkala i já.

Když jsem se přestěhovala do Prahy, obsah celé mojí skříně se vešel do jednoho kufru a ještě v něm bylo místo (což mi dnes přijde maximálně úsměvné, protože až se za nějakou dobu budu stěhovat, tak jeden kufr stačit nebude, myslím, že bude problém, aby to množství krabic pojmulo jedno nákladní auto). Proto když jsem v prvním ročníku vysoké školy začala obcházet různé foto castingy, modelingové castingy a samozřejmě i různé inzeráty nabízející práci pro společnice, neměla jsem těžké rozhodování. Mohla jsem si vzít buď černé šaty, nebo džíny a košili (dnes se při vzpomínce na tu hrůzu s proužkem nevalné kvality, ze které lezly nitě, orosím). Já jsem ale nic lepšího neměla, tak jsem to prostě neřešila.

Samozřejmě jsem se strašně těšila, až budu mít možnost si koupit, co se mi líbí. Už jsem na to myslím v jednom rozhovoru vzpomínala, že u nás doma se na módu moc nedalo a já jsem vždycky po krásných hadříkách toužila... V prvotní euforii z toho, že si mohu něco koupit, jsem zaplnila skříně svého tehdejšího bytu levnými kousky nevalné kvality. A protože jsem neměla zkušenosti (nikdo mi neporadil), myslela jsem si, že čím vyzývavější outfit zvolím, tím úspěšnější u klienta budu.

Pamatuji si, když jsem poprvé při práci potkala Bellu (svoji kamarádku, o které určitě někdy napíšu). Měla tmavé černé punčochy od Chantal Thomas (samozřejmě jsem tu značku neznala, jen mě zaujal materiál s nenápadným vzorkem), úzkou dlouhou černou sukni a černý rolák. Jediným výrazným prvkem jejího outfitu byly překrásné náušnice. Působila neuvěřitelně sexy, luxusně a elegantně. Připadala jsem si vedle ní jako holka z vesnice (komplex ze svého maloměstského původu si v sobě zkrátka ponesu asi celý život). Právě ona měla zásadní vliv na to, jak jsem se začala oblékat. Pochopila jsem, že muži, kteří mě zvou do luxusních hotelů, netouží po tom, aby všichni včetně portýra u dveří od první chvíle věděli, za jakým účelem tam jdu. Čímž rozhodně nechci říct, že muži nemají rádi vyzývavé, sexy, někdy možná i trošku vulgární oblečení. Věřte mi, milují ho, ale je vždy dost času se převléknout za dveřmi hotelového pokoje.

Každý máme svůj styl a je dobré ho objevit. I mně trvalo nějakou dobu zjistit, v čem se cítím dobře a do kterých kousků se vyplatí investovat. Vím, že je to takové otřepané klišé, které píšou ve všech časopisech, ale je to tak. Xkrát jsem si koupila šaty, které byly krásné, ale pak jsem je nosila minimálně, protože jsem vždycky sáhla po nějakém jiném oblíbeném kousku.

Co tedy ráda nosím? Už nechodím na schůzky s novými klienty, ale pokud tomu tak v minulosti bylo, vždy jsem se snažila předem zjistit, jaký styl oblečení preferují. Psala jsem tu o tom ;) Jsem poměrně zimomřivá, takže preferuji šaty s delšími a 3/4 rukávy. Kromě opravdu velmi teplých dnů nemívám holá ramena. Nemám to ráda. Výstřihy nosím minimálně. Mám své upravené poprsí velmi ráda, ale nemusím ho ukazovat pořád a všude. Jediné, s čím si hraju, je délka šatů. Na hotelové snídaně, chození po městě, zkrátka přes den, pokud nemáme nějaký konkrétní sportovní program, který by vyžadoval specifický outfit, volím jednoduché denní šaty. Nosím je, jenom když vím, že mě nečeká celodenní chození, protože nemám ráda k sukním nebo šatům baleríny. Ideální je to v létě, protože dlouhé maxi šaty pohodlnou obuv krásně skryjí. Ráda volím košile, někdy i polotrička a kalhoty nebo džíny. Všeobecně se snažím nepodléhat moc trendům. Jednak proto, že jsem konzerva (takže mi to nedělá až takový problém), ale především proto, že většina pánů, které jsem jako společnice potkala, nemá moc pochopení pro poslední trendy, jako jsou děrované džíny, harémové kalhoty, trička nad pupík atd. Vždycky fungovalo, a sklidila jsem nejvíc komplimentů za jednoduché (pánové jsou, co se týče módy, jednodušší a trendy vnímají opravdu jinak) obtažené, elegantní oblečení (muži mají rádi obtažené siluety, aby byly křivky ňader i zadečku hezky vidět, probouzí to v ních fantazii a představivost).

A samozřejmě další známé pravidlo, které platí a naprosto se s ním ztotožňuji, říká, že než pět košil ve skříni z materiálu, který se zmačká už při zapínání, je lepší jedna, která drží tvar celý den. Investice do dobrého materiálu a poctivého zpracování se zkrátka vyplatí. Je poznat, z jaké látky je daná věc ušitá, a podle toho vám také vydrží. V soukromí a volném čase chodím samozřejmě oblékaná jinak, což možná občas na Instagramu vidíte. Většinu času trávím v legínách a jiných sportovních outfitech, protože jsem na cestě buď na cvičení, nebo ze cvičení. Pak jsem se také zamilovala do trendu posledního roku – mikin a pohodlných kecek. Je fajn ulevit nožkám na pár hodin po všech těch podpatcích. Abychom předešli dotazům, takhle krásně uklizenou skříň pochopitelně nemám. Naopak je přecpaná k prasknutí a potřebovala bych spoustu dalších úložných prostor. Fotografii jsem pořídila při povánočním úklidu, kdy bylo 3/4 skříně venku...

Lucka ♥

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce:  punčochy Cotteli ze sexshopu , šaty Elisabetta Franchi starší kolekce



Aug 09 2020 01:48:57