Život společnice Můj život

FOCENÍ

Spousta z vás si samozřejmě všimla, že jsem zčásti promazala Instagram a že zmizely i některé fotky z blogu. S nástupem do klasického pracovního procesu jsem se samozřejmě začala obávat odhalení o trošku víc, i když víme všichni, že „pravda je pružná“ :-) Přece jenom jsem chtěla, aby – jak z názvu mého blogu vyplývá – zůstal můj druhý život tajným.

Možná se ptáte, proč jsem se vůbec na blog fotila, ale nepoužívala jsem tolik oblíbené fotografie z různých databank, kde jsou – ať již zdarma, nebo za drobný poplatek – ke stažení statisíce fotek. I přesto, že některá témata u mě na blogu jsou kontroverzní, tak bych zde vhodné a výstižné fotografie jistě našla. Mám ráda autenticitu a myslím si, že k blogování používání vlastních fotek zkrátka patří. Jsou to nebo byly moje zážitky, můj život, a tak podle mě k tomu patří i moje fotky, byť samozřejmě ořezané.

Téma focení jsem se spoustou z vás řešila, ať už po e-mailech, nebo v soukromých zprávách. Fotky jsou pro společnice, ale i holky, co dělají escort, zkrátka pro všechny, kteří nabízejí svůj čas za finanční odměnu, ať už je jakkoliv vysoká, velmi důležité. Fotka rozhodne o tom, jestli váš profil klienta zaujme, jestli si vás potom následně objedná. Za tu dobu, kterou jsem jako společnice strávila, jsem absolvovala různá focení a získala rozdílné zkušenosti, o které se s vámi v dnešním článku podělím, třeba to bude pro některé z vás i užitečné.

Jak už jsem zmiňovala, první zkušenosti jsem získala při práci pod agenturou. Přes inzerát jsem si našla jakousi Helenu (o které píšu více v knížce). Helena fotila výhradně s jedním fotografem, všechny slečny u ní na webu musely mít fotky od něj, takže mě k němu také ihned poslala. Jmenoval se Rudolf V. a myslím, že pro slečny, které se v téhle oblasti pohybují, to není neznámé jméno. Fotky, které pro mě vytvořil – záměrně používám tohle slovo, protože většina jeho práce se odehrála ve Photoshopu –, byly dechberoucí, a to myslím vážně. Ani v pozdějším období, kdy jsem byla takzvaně na vrcholu a dopřávala si tu nejlepší kosmetickou a kadeřnickou péči, jsem ani z poloviny takhle nevypadala. Jeho ateliér za Prahou, ve kterém jsme fotili, nebyl vůbec špatný, ale na výsledných fotografiích to vypadalo, že jsme fotili v prostředí luxusní losangeleské vily. A já jsem připomínala krásky z titulních stránek časopisů – takových těch na tom lesklém drahém papíru, jak by řekla moje teta :). Fotky byly skvělé, ale byly extrémně přeretušované. Pro vaši představu zmíním například to, že jsem měla na focení příčesky, protože jsem tehdy ještě neměla prodloužené vlasy. Zeštíhlovat mě nemusel, ale výrazně mi zvětšil tehdy ještě neexistující poprsí. Vizážistka mě přelíčila tak, že jsem se nepoznala. S pomocí všech světel, efektů i kouzelného programu Photoshop vznikly fotky jako malované, a to doslova. Dokonalé, zářící, svůdné. A také vyumělkované a nepřirozené – to by byla slova, která by výsledné fotografie nejlépe popsala. Ty fotky mi vlastně připomínaly Helenu, se kterou jsem ve svých začátcích spolupracovala. Neorganizovaná, chaotická, nepřirozená blondýna, která zastávala teorii, že čím delší vlasy a větší kozy budeš mít, tím víc práce dostaneš… A stejně tak, jak zvláštní byla ona, takové měla klienty. Z dnešního pohledu se divím, že vůbec nějaké měla, protože většina holek si oproti fotografiím nebyla ani trochu podobná.

Focení číslo dvě probíhalo v Budhabar hotelu, který je sice krásný, ale na tyhle účely podle mě moc pestrý, přezdobený. Arogantní Alex, na jehož doporučení a pro jehož web jsem si druhé fotografie nechávala dělat, sice moje první fotografie extrémně zkritizoval, ale s výsledkem druhého focení jsem upřímně o moc spokojenější nebyla. Z toho, co jsme nafotily, jsem spíš měla pocit, že se jedná o lehké porno. Fotograf Petr (bohužel, už si nevzpomenu na celé jméno) neustále chtěl, abych měla dole kalhotky, podprsenku, laciná gesta a pózy. Fotky samy o sobě nebyly špatné, ale na můj vkus byly až moc odhalené, až moc vulgární a barevný interiér až moc přezdobený. Alexovi klienti, resp. těch pár, které jsem měla možnost potkat, byli také až moc…

Na focení číslo tři jsem před pár lety odjížděla s minimálním očekáváním, spíš jsem se zase děsila, co mě čeká. Byla jsem moc mile překvapena, žádná extrémní retuš, přesvícenost, žádné nahé, vulgární fotky. Pouze šaty, podpatky, jednoduchý a čistý ateliér a skoro žádná retuš.

Proč vám o tom píšu? Na které fotky si myslíte, že jsem potkala ty nejlepší klienty a potažmo díky nim vydělala nejvíc peněz a zažila všechno, o čem na blogu píšu? Pro mě samotnou bylo velkým překvapením, že právě na ty třetí fotky, které byly rozhodně krásné, ale v porovnání s těmi prvními a druhými nebyly wauuu...

Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. K tomuhle pořekadlu jsem si mimochodem musela dojít a trvalo mi opravdu dlouho, než jsem shodila napletené vlasy, přestala se extrémně přeličovat anebo se vulgárně oblékat jako v začátcích, ale o tom vám napíšu někdy příště. Po téhle zkušenosti jsem se vždy nechávala fotit v podobném stylu, klidně i venku, protože denní světlo je nejlepší. Jednoduchost, široký úsměv a pozitivní výraz ve tváři mají podle mě větší úspěch, než našpulené rty jako z porna společně s přimhouřenýma očima, na kterých jsou nalepené kilometrové umělé řasy (taky jsem je nosila :-).

Dnešním článkem chtěla říct, že i když na nás za chvilku začnou vyskakovat z různých profilů všechny ty perfektní skvěle upravené vánoční fotky, tak realita může vypadat opravdu velmi jinak. Pokud někdo z vás zvažuje profesionální nafocení, ať už u příležitosti Vánoc, nebo čehokoliv jiného, tak vybírejte fotografa pečlivě, pokud nechcete mít fotky, byť exkluzivní, na kterých Vás ale nikdo nepozná.

Co se týká společnic, tak klienti – nebo alespoň ti, které jsem poznala – jsou přežraní (možná znechucení by bylo výstižnější slovo) všemi těmi dokonalými kráskami z fotografií, které si ani za mák nejsou podobné, když pak přijdou na setkání.

Závěrem sem přidám jedno malé varování, i když si zakládám na tom, že jsem pozitivní a prostřednictvím blogu a IG profilu se tyhle vibrace snažím šířit dál. Dovolím si upozornit slečny, které touží po fotografiích od Martina Š., že tenhle původem brněnský fotograf je vážně nechutný. Zarezervovala jsem si u něj focení asi před třemi lety. Chtěla jsem nafotit fotky, které budu posílat klientům „stálákům“ (no jasně, Santova pomocnice :) ). Jednalo se o focení v prádle a již zmiňovaném vánočním oblečku s čepičkou, podle webu se mi styl jeho tehdejšího focení moc líbil. Samotné focení šlo vydržet. I když mi ty jeho komentáře a narážky přišly přes čáru, tak jsem si říkala, že je to asi „takovej chlípnej povídal“ a ignorovala ho. Jenže pak mi začal posílat dotěrné smsky. Byla jsem z jeho neprofesionálního chování neskutečně zklamaná. Pár slečen mi přes Instagram psalo, že s ním má podobnou zkušenost, rozhodla jsem se svůj nepříjemný zážitek zveřejnit, protože focení u něj nepatří k nejlevnějším, tak by tomu měl odpovídat nejenom výsledek, ale i chování fotografa.

 

Vaše Lucka ♥

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BODYSUIT na titulní fotce: Síťovaný overal Provocateur



Jul 16 2020 13:49:57