AUGMENTACE PRSOU

K sepsání tohoto článku jste mě motivovali vy, jak jinak:-) Osobně by mě nenapadlo začít psát o průběhu plastické operace prsou. Důvodů je několik. Za prvé prsa jsem si nechala udělat v roce 2012, což už je vážně tak trošku pravěk, za další mám pocit, že dneska o tomhle tématu mluví veřejně spousta žen, takže mi to nepřišlo jako zajímavé téma... Jelikož si však zakládám na tom, že na veškeré dotazy odpovídám (i když někdy pozdě :), něco o své plastické operaci prozradím, podělím se s vámi o názory klientů atd.

Po krásných velkých (a to zdůrazňuji) ňadrech jsem toužila dlouho. Nevím přesně od kdy, ale rozhodně to nesouviselo s tím, že jsem začala doprovázet gentlemany z nejrůznějších koutů světa a zpříjemňovat jim osamělé noci na hotelích...Toužila jsem po prsou, protože jsem žádná neměla (fotku před jsem ukazovala dnes v instastories, bohužel vzhledem k roku 2012, nemám moc kvalitní foto, které by šlo publikovat zde na webu). Až do operace jsem nosila podprsenky velikosti A, ale i nevycpaný áčkový košíček mi byl leckdy velký... Celý gympl jsem si kupovala podprsenky pohmatem, a to doslova. Vždy jsem osahávala, jak velkou mají vycpávku, a pokud ji měly malou, nešla jsem si je ani zkoušet. Proto jsem už v té době toužila po zvětšení poprsí, ale protože se nejedná o nejlevnější zákrok, byla má touha zatím v říši snů...

Po přestěhování do Prahy jsem vedle klasických brigád sháněla informace o tom, jak začít fungovat jako společnice :-) Mezi prvními lidmi, které jsem potkala, byla Helena – majitelka jisté agentury, prazvláštní osoba, která by si možná zasloužila samostatný článek :-) Helena mě upozornila, že jsem sice moc hezká, ale takových je spousta, takže bez „koz a vlasů“ to nepůjde... Použila jsem doslovnou citaci jejího tehdejšího výroku :-) Její netaktně formulovaná poznámka mě však neurazila, protože měla pravdu... Není to o tom, že všechny společnice nebo slečny pohybující se v sexbusinessu musejí mít umělá ňadra, ale samozřejmě je třeba, aby postava byla pevná, hezká a souměrná. Protože jsem ve spodních partiích obdařena byla, k mému typu postavy se větší dekolt víc než hodí...Silueta přesýpacích hodin, větší ňadra, úzký pas, větší zadeček, se většině mužů líbí. Nikdy jsem se nesetkala s klientem, který by měl problém s tím, že jsem podstoupila zvětšení prsou a mám silikonové implantáty (navíc dívky ve svých profilech většinou uvádějí, jestli mají natural, nebo silicon). Stalo se mi myslím za celou dobu dvakrát, že se v e-mailu někdo zeptal, jestli mám upravená prsa, a když jsem odpověděla, že ano, rozhodl se pro jinou slečnu. Většina mužů, se kterými jsem se potkávala, naopak chválila velikost, měkkost, téměř neviditelné jizvy...

Můj požadavek byl co největší možné zvětšení, protože se mi víc než plný dekolt líbí. Nakonec jsem si na základě kladných referencí i po osobní konzultaci vybrala pana doktora Tomáše Doležala, který mi doporučil typ i velikost implantátu. Navzdory mému požadavku, „čím větší, tím lepší“, mi vysvětlil, že pokud bychom zvolili větší, pravděpodobně už by vypadaly nepřirozeně a mohla by mi popraskat kůže. I přesto, že mi na jiných klinikách nabízeli vetší implantáty, rozhodla jsem se dát na jeho doporučení. Rozhodující pro mě byly především fotografie před a po z jeho operací, diskuze pacientek na webu omlazení. S před i pooperačním přístupem pana doktora a celkovou péčí v Sanatoriu sv. Anny jsem byla velmi spokojená. Na podzim jsem byla na konzultaci, vybrala jsem si termín operace v půlce prosince, protože jsem věděla, že se celý leden stejně budu učit a nebudu mít možnost se s někým potkávat. Navíc chladnější počasí je pro plastické operace doporučováno, z hlediska hojení a rekonvalescence...

Bolest je těžko popsatelná či měřitelná, neboť máme každý jiný práh bolesti. Někdo je cíťa a bolí ho každé štípnutí, já mám takovou povahu, že když něco chci, jsem pro to ochotná opravdu hodně udělat. S prsy to bylo naprosto stejné, strašně jsem se na ně těšila, takže bolest, která s tím souvisí, a celou pooperační rekonvalescenci jsem překonala poměrně snadno. Moc ráda na tyhle svátky vzpomínám:-) Seděla jsem u televize, neustále si mazala prsa, masírovala si jizvy a mezi učením jsem koukala na pohádky... Samozřejmě zlehčuji, ale víc než s pooperační bolestí jsem měla problém se dvěma věcmi: po narkóze je mi extrémně špatně, zvracím (což je ale reakce mého těla na uspání a nesouvisí to nijak s augmentací, protože stejné problémy jsem posléze měla při dalších chirurgických zákrocích). Druhou nepříjemností byl otok. Ňadra i dekolt jsem měla zhruba dva až tři měsíce zavodněné, což byla reakce těla na implantáty. Trvalo zhruba půl roku, než mi prsa opravdu změkla...

Po operaci jsem striktně dodržovala veškerá doporučení lékaře. Pooperační podprsenku jsem nosila delší dobu. Samozřejmě po nějakých 8 týdnech jsem si už na meetingy brala krásné nové prádlo (první podprsenku jsem si šla koupit už třetí den po operaci, zkoušela ji přes tu pooperační, ale ten pocit mít možnost koupit si téměř jakoukoliv podprsenku, nejen nějakou mega push-upku, byl nepopsatelný), ale na spaní doma jsem ji první půlrok nosila vždy, protože jsem se bála, aby se ňadrům něco nestalo. Také jsem první měsíc po operaci vynechala jakýkoliv pohyb, po tomhle měsíci off jsem začala chodit na kardio, ale ruce, a především prsní svaly, jsem začala posilovat až po třech měsících...Pooperační podprsenku, tehdy doporučovanou jsem si zakoupila po více kusech a cvičila v ní celý první rok :-) 

Prsa a jizvy jsem si opravdu hodně mazala, především ze začátku. Chodila jsem na laserování jizev ke kosmetičce, začala jsem s tím ihned po vyndání stehů (po konzultaci s panem doktorem). Operace za mě není nic extrémně bolestivého. Jediným důvodem, proč jsem se doposud nerozhodla jít na další operaci (protože touha po větším hrudníku mě neopustila a myslím, že nikdy neopustí), je právě následná rekonvalescence. Nechce se mi být měsíc bez pohybu úplně a další tři měsíce mít omezení... Do budoucna ale zvětšení nevylučuji, naopak s ním tak trošku počítám. Otázkou jen je kdy, protože zvětšením bych přišla o spoustu svých krajkových skvostů, což má na moje rozhodování také velký vliv...

Jestli mi prsa pomohla získat lepší klienty? Myslím si, že ano. Už jsem psala, není to o velikosti, ale o souměrnosti a celkovém vzhledu postavy, a té mojí to opravdu prospělo... Jsem ráda, že jsem do operace šla, jakmile jsem si to mohla dovolit, což bylo díky meetingům poměrně rychle :-)

Lucka ♥